ZE ŽIVOTA PAKONĚ: Kde se vzal a kdo v tom měl prsty

Mozek mi už dlouho tvrdil, že by bylo fajn mít vlastní copybrand. Jasně, budování značky může být velké sousto, ale mě brzdil mnohem zásadnější problém – neměla jsem vymyšlenou tu značku. Chybělo jméno, koncept, prostě všechno. A protože jsem královnou systematiků, nedávalo mi smysl stavět cokoli dalšího, dokud nejsou vyřešené základy. Dost let sem proto psala jako anonymní copík, což u přivýdělků k HáPéPé zas tak nevadilo. Po narození prcka mi ale došlo, že potřebuju víc flexibility, že mě návrat na manažerské křeslo vůbec neláká a že bych dál chtěla dělat jen to, z čeho mám fakt radost. Přišel čas začít pracovat na sebe. Ale kde vzít tu značku, když všechny dobré copybrandy jsou už zabrané?

Tak budeš Pakoň, no

V jedné z mých bývalých prací bylo zvykem označovat řešitele projektů zkráceně spojením začátků jména a příjmení, takže Karel Petrů byl „KaPe“, Tereza Červená „TeČe“ a tak podobně. Já jsem byla PaPr. Vím, taky to není zrovna výhra, ale byli tam větší chudáci. Aspoň tedy do doby, než jsem se rozhodla vdát. Došlo mi, že ze mě bude PaKo a že se to bude líbit hodně lidem.

Když jsem si na návštěvě u rodičů na svůj úděl postěžovala, prodloužila jsem tím život celé rodině o pěkných pár minut. Když se dořehtali, ptali se mě, jestli nechci radši zůstat Průšová. To jsem opravdu nechtěla. (Kdo zná hudební tvorbu skupiny Tři sestry, pochopí.) A pak mi babička řekla: „Tak budeš PaKoň, no.“ A smála se dál. A já taky. Ale když jsem si o pár let později na tu scénku vzpomněla, napadlo mě, že by to vlastně mohlo fungovat. Pakoň přece v češtině neznamená vůbec nic. Sice to dost evokuje zvíře z čeledi krávovitých s rodovým jménem „pakůň“, ale doopravdy to fakt nic není. Tak proč bych to nemohla být já?

V grafice mi holt pšenka nepokvete

V hlavě mi okamžitě naskočilo logo obsahující obrázek zubícího se koně (který vypadal o dost jinak než dneska) a značka „PAKOŇ“ psaná podobně šíleným handwritovým fontem, jako má třeba Kaktus. Najednou jsem přesně věděla, co chci, vize loga a celkově stylu značky byla kompletní, jenže pořád vězela v mojí hlavě. Jak ji dostat ven? Proběhlo pár pokusů o kresbu, ale kdo někdy viděl nějaký můj obrázek (třeba první náčrt Pakoně tady ve článku), nebude překvapen notně kulhavým výsledkem. Jsem opravdu grafik jak poleno. Rozhodla jsem se proto zainvestovat a hlavní prvek své nové profesionální identity svěřit grafičce-ilustrátorce, v jejímž portfoliu jsem našla styl ze své hlavy.

Hon na font

Pak jsem se vrhla na hledání fontu, který jsem sice načrtnout dokázala, ale co z toho? Mezi Google fonty nic takového nebylo a pro tvorbu zcela nového originálního fontu mi chyběla celkem podstatná věc – peníze. Jenže když už konečně vím, co chci, je fakt škoda to nezískat. Zavile jsem odmítla nechat to plavat, prohlédla jsem snad všechny fonty světa a nakonec jsem ho našla. Jakýsi anonymní designér z Číny vyrobil font jako okopírovaný z mojí hlavy, a ještě ho dal volně k užití. Někdy se paličatost vyplácí… :)

Webový maraton

Velká vize a malý kapitál – to byla moje situace při hledání webaře. Měla jsem ale kliku. Po několika odmítnutích (která měl na kontě můj požadavek na originální grafiku) jsem narazila na Absolutus. Stačila jedna zpráva a hned jsem pochopila, že tohle nejsou jen tetrisovití skládači předem napsaných bloků a že mi ten web fakt udělají poctivě. Cena, kterou si řekli, byla vzhledem k očekávanému množství práce směšná. Nakonec jsme se domluvili na jejím navýšení, bylo to fér a já jsem se aspoň zbavila otravného pocitu dluhu. Stavba webové stáje pro Pakoně se táhla několik měsíců, protože jsem měla dost málo času a protože jsem věděla, že mi Pakoň nikam neuteče. Teď už je ale všechno připraveno, takže slavnostně otevírám bránu ohrady a moje introvertní já plesá, že se bude moct hrdě skrývat pod brandem PAKOŇ. :)

STANDING OVATION

• Děkuji kreslířce Aničce Frajtové za to, že pro mě zkřížila koně s pakoněm a umožnila tak zrození nového druhu speciálně vyšlechtěného pro moje logo. Anička nakreslila i většinu dalších ilustrací na webu. Poznáte je jednoduše – jsou to ty hezké. Když je něco křivé a hrbolaté, dělala jsem to já. :)
• Děkuji anonymnímu grafickému designérovi s krycím jménem BLOOGUER za to, že vytvořil font přesně pro Pakoně a dal ho k dispozici celému světu.
• Děkuji webařům z Absolutus za to, že postavili pro Pakoně stáj. Spousta webařů slibuje zákazníkům 100% spokojenost, ale ve skutečnosti nejsou ochotni pro ni hnout prstem, když vyloženě nemusí. Absolutus je v tomhle jiný, splnili mi všechna splnitelná přání a měli svatou trpělivost s mým šťouráním v detailech a věčným dolaďováním. Jejich přístup je v dnešní době už celkem rarita, proto si zaslouží, aby se o nich vědělo.
• Děkuji všem, kteří si udělali (nebo ještě udělají) chvilku na sepsání reference. Chápu, že pro necopíky to může být těžké, a tím víc si toho vážím.

	Následující článek Všespásné SEO a proč mu v textech zas tak nefandím

Následující článek Všespásné SEO a proč mu v textech zas tak nefandím